Posterous theme by Cory Watilo

Instagram to vlastně zabalil

Minulý týden uvolnil Instagram aplikaci pro Android, teď ho koupil Facebook. Žádná z těch zpráv mě moc nevzrušila. Zaznamenal jsem, že moji kamarádi s applemobilem prskali, protože Instagram je přeci exkluzivní a patří jen na iPhone. Říkal jsem jim, naopak, vítejte androiďáci, ať je nás hodně. 

Jenže ouha. Žádné módní filtry nenahradí kvalitní hardware. Nováčci na Instagramu s nekvalitní optikou foťáků opravdu zhoršují společný cyberprostor. Takže ahoj Instagrame, přežil ses, rozloučíme se.

Život je příliš krátký ... abych se tomuhle nesmál

Lifes-too-short-007

Televize BBC vysílá nový sitcom Life's Too Short, který dokazuje, že britští scénáristé dovedou být stále nebezpečně vtipní. Seriál se tváří jako dokument o trpasličím herci Warwicku Davisovi, jeho krachující kariéře, rozvodu a nezvladatelném daňovém dluhu. Davis ale hraje fiktivního sama sebe pod svým skutečným občanským jménem. Tím se celý geniálně vymyšlený trapas jen stupňuje a divák neví, jestli má křičet smíchy nebo plakat. Politováníhodný Davis-postava (nikoli herec sám, i když kdo ví?) je egocentrik, kterému chybí soudnost. Prezentuje se jako hollywoodská filmová hvězda, ale dokládá to "úspěchy", které jsou zcela mimo měřítka celebrit, se kterými chce držet krok (V seriálu se objeví např. Johnny Depp, Sting, Helena Bonham Carter). Warwick žije v domnění, že je stejný jako všichni ostatní a že je dokonce úspěšný herec. Ignoruje fakt, že ostatním lidem sahá sotva do pasu výškou i schopnostmi.

Z toho, co jsem napsal výše, by se mohlo zdát, že se budete tlemit jenom trapným scénkám a takřka estrádním absurditám. Ale jádro celého vtipu je dle mého názoru mnohem hlubší a více anglické. Okolí se před trpaslíkem tváří korektně, vždyť je přece jeden z nich. Za jeho zády se však všichni shodnou, že je to trouba. A tohle pokrytectví se přenáší i na trpaslíka samotného, který se upřímně diví, když ho okolí nebere jako úplně normálního. K ostatním trpaslíkům je však povýšený a nepovažuje se za jednoho z nich. Mrazivé. Celé vyznění seriálu mi připomíná jeden památný dialog – proto mi dovolte citovat Bibli:

LISTER: Podívej, vždyť jsi stejnej, jako když jsi žil. Stejná osobnost. Stejný všechno.
RIMMER: Kromě nepatrného detailu, že jsem tuhý.
LISTER: Smrt není žádný neštěstí jako bejvala za starejch časů. Už ti to nezničí kariéru jako dřív.
RIMMER: To oni tvrdí, ale když se přijdou o práci ucházet dva lidi a jeden bude mrtvý, kterého si vybereš?
LISTER: Toho, kdo má lepší kvalifikaci.

 

BBC - Life's Too Short, Series 1: Ricky Gervais, Stephen Merchant, Warwick Davis

Aktualizováno: Hledám Copywritera

Díky všem co se ozvali na inzerát! Budu se vašimi milými nabídkami probírat zkraje týdne. JG.

Chci do Seznam.cz dotáhnout schopného copywritera který:  

  • Umí česky
  • Má selský rozum
  • Hledá práci (podle mě dobrou)

S největší pravděpodobností by pracoval v návrhářském týmu a jeho prací by byly SROZUMITELNÉ, MILÉ texty. Tzn: ne vymýšlení reklamy ale projasňování internetových nečitelností a zatuchlých ajťáckých formulací.

Nabízím:

  • pravidelnou mzdu,
  • slušné zacházení,
  • v případě úspěchu uznání a slávu

Never More GUI 1. - Titěrné rozbalovací prvky

Používat mrňavá rozbalovací pluska (často jen 8x8 px) je školácká chyba. Je s podivem že se tenhle přežitek, při dnešních rožišeních displejů, stále hojně vyskytuje i v nových návrzích. Oblíbený je zejména u kategorií eshopů. Můj tatínek se do pluska myší netrefí, můj dědeček ho ani nevidí (otestováno) — a přitom zde oba chtějí nakoupit (otestováno).

Krizky

Videotutoriál bývá symptom nemoci

Pokud redesignovaný web obsahuje vysvětlující video, je to jasný signál, že něco není v pořádku.

Web musí být schopný vysvětlit sám sebe bez jakékoliv nápovědy. Existují možná výjimky, (teď mě asi žádná nenapadá - snad třeba pokročilé analytické nástroje, i o nich bych si ale raději přečetl text), ale jako pravidlo se to použít dá - když vám webdesignér nabízí videotutoriály, které vyučují lidi, jak mají nový web užívat, vyměňte ho.

Video je dobrá forma, když je potřeba něco okoukat, naučit se řemeso, hraní na kytaru. Představa že se někde vyučuje ovládání vašeho webu, a když se to uživatelé zvládnou naučit, rádi si u vás nakoupí, by měla každého děsit.

Kovářova kobyla - čitelnost webu

Photo_20

Autor článku by mohl nejdříve odstranit z pozadí ten rentgenový snímek, jinak se to nedá číst.  - Pavel

Souhlasím! Web, určený ke čtení, v negativu není věc designu ale špatného (typo)grafického vychování. Takže se pokusím vyvarovat 4 obvyklých webových chyb:

1) Malý kontrast nebo světlý text na tmavém pozadí (v negativu)
2) Příliš malé písmo a řádkový proklad
3) Malé okraje
4) Příliš dlouhé, pozdě zalomené řádky

...no dobře dobře, tak je to kovářův pes :)

 

Absurdní divadlo má další kus - MF DNES pro iPhone


Minulý týden jsem se rozčiloval, jaký je nesmysl dělat mobilní aplikace pro všechno, co se hýbe. Pro aplikace zpravodajských webů bez jiné přidané hodnoty to platí dvojnásob. Nová aplikace MF DNES mi zrovna nahrála na smeč. Vybírám ji, jako jednu za všechny, abych na ní ilustroval bídný stav tohoto odvětví IT průmyslu. 

První dějství: Problém nastupuje na scénu

Hned při prvním spuštění se zobrazil výstražný dialog, který mě vyděsil tím, že mě nepustil dál, dokud jsem nevyplnil svůj primární region" a sekundární region". Nic takového jsem v životě neviděl ani neslyšel, chtěl jsem přeci jenom na stránky novin! Tak nějak podvědomě jsem vyplnil jako primární ten, kde chodím spát, a jako sekundární ten, kde jsem spatřil dlaždičky porodnice, ale sám nevím proč.


 Druhé dějství: Něco jako homepage

Tak kde začít. Po spuštění aplikace jsem vytrpěl tři (!) různé po sobě běžící progressbary, pak shlédl celoobrazovkovou reklamu sponzora a teprve pak na mě konečně mrkla titulní stránka. Ústřední obrazovka aplikace má tři řádky jinak vypadajících a odlišně se chovajících menu a jedno "polomenu" s počasím; jedno červené ouško s nápisem „Právě teď", u kterého vůbec není jasné k čemu se vztahuje. Ptal jsem se snad někoho, co je dnes za datum? Ne! Mám smůlu, protože mi to stejně řeknou. Od devadesátých let patří na každou pořádnou homepage dnešní datum. Všechny ovládací prvky, vyjma spodního panelu - tab baru, jsou malé a pokud nemáte to štěstí a nejste pacient trpící arachnodaktylií, je prakticky nemožné se do nich trefit.

Tab bar je vůbec veselý brach - graficky se tváří jako systémový prvek iOS ale chová se velmi nestandardně, a to je matoucí ještě víc, než kdyby měl nějaký původní vzhled. Z toho, co jsem tu popsal, je už čtenáři jasné, že na to hlavní, pro co jsem si aplikaci vůbec stáhl - články - nezbylo na titulní stránce téměř žádné místo. Bez scrollování je jich vidět zhruba dva a půl (když máte kliku a neukáže se vám banner).

Třetí dějství: Zdánlivé zlepšení - Článek a ti druzí

Pokud se vám podaří rozkliknout článek budete překvapeni. Je jediný docela čitelný. Ale pozor, na rozdíl od zbytku aplikace se v něm pro změnu listuje horizontálně. Jeho vzhled je kompletně převzatý z nějaké čtečky. Zůstaly zde i ovládací prvky, jako je nastavení velikosti písma a intenzity jasu, což – na rozdíl od čtečky, kde si čtu knížku – nemá význam. Některé články místo sebe chtějí stáhnout dodatečně nějaká PDFka, což se člověk dozví jedině metodou pokus-omyl. Aplikace MF DNES obsahuje spoustu různých rozhraní, které na sebe nenavazují vizuálně ani myšlenkové. Za všechny vybírám hledání, kde se celkem bezdůvodně přebarví všechny titulky článků na zelenou barvu; archiv, což je v podstatě kalendář opět s cize vypadající grafikou a podivnými buttony; počasí, které jsem rozklikl omylem, když jsem se pokoušel dostat do článku.

Opona - Vrátí nám vstupné?

Nejenom že ovládání a celé rozhraní vypadá, jako kdyby opilý chirurg sešil dohromady psa, kočku a manželku, ale ještě důležitější je otázka, proč vůbec někdo takovou aplikaci dělá? Aplikace po všech stránkách ztěžuje pochopení a navigaci a nic nového nepřináší. Dokud někdo v tzv. „digitálních divizích" vydavatelských domů nezačne přemýšlet, jak aplikace dělat, a zda je vůbec důvod, proč je dělat, budeme si my, uživatelé mobilních aplikací, stále pálit prsty.

Bitumen Beat

Bitumeni
Po "zkušebním" provozu se nová kapela Bitumen Beat chystá proniknout do našich sluchovodů v plné polní. Hoši zpívají rozmanitými světovými jazyky i neuznanými dialekty, prostě hezky po babylonsku. Na pódiu se tak vedle sebe utká cigánský kytarista se zvukovkou MacBooku pro. Tak všichni povinně na koncert! 

Obsahovka a oborovka

Obsahovka /obsahová služba/ 1. web, který obsahuje články. Uživatelé ho navštěvují, aby si něco přečetli nebo prohlédli. 2. obsahovka vydělává především display reklamou, reklama je "daň" za obsah zdarma, uživatel s ní počítá 3. příklady: Novinky, Aktuálně, Super, Respekt.

Oborovka /oborová služba/ 1. web, který obsahuje spoustu inzerátů. Lidé ho navšťěvují aby si něco vybrali nebo koupili. 2. oborovka je zpeněžena především prodejem inzerátů, prodejem jejich lepšího umístění 3. příklady: Sauto, Sreality, Spráce, AAA Autopraha.

Vykašlete se už na ty androidy

Velké internetové firmy s širokým portfoliem webů jako jsou např. vydavatelské domy nebo zavedené portály by se měly na vyvíjení aplikací pro jiné mobily než od Apple úplně vykašlat. Je to celkem prostá matematika. Souhlasím s paní Libuší Šmuclerovou, že dělání aplikací je pouze PR. Ale aby to jako PR fungovalo, musely by být ty aplikace skvělé. Skvělé, tzn. pro propagaci vhodné aplikace, poběží pouze na iPhonu a iPadu. Oblbující mantra „dostat to ke všem uživatelům" tady znamená slevit z nároků na GUI a vůbec na něco, co je krásné a svižné. Dostat aplikaci do nějaké jihokorejské kalkulačky, do jejíhož čipu málem omylem výrobce nacpal operační systém Android, vyžaduje obrovské vývojové úsilí, které pro neflexibilní týmy o mnoha programátorech a produkťácích znamená hotový porod. Po půl roce drahého vývoje máme z původní zářící vize vykastrovanou, líně se načítající aplikaci, která je jen stínem svého originálního webu. A nakonec to nejabsurdnější: To vše pak dáme lidem zdarma. Jde přece o PR.

Aby bylo jasno. Nemám nic proti aplikacím, a dokonce ani proti Androidu. Vývoj aplikací se ale musí rentovat a musí být zatraceně agilní. Když dva kluci naprogramují appku, prodávají ji za dolar a vydělají si na prázdniny v Americe, je to dobrý byznys. Když Rovio Mobile naprogramuje Angry Birds a prodává je po celém světě, je to skvělý byznys. Když zavedené servery chtějí, jen proto že je to v módě, udělat aplikaci na cokoliv co mají, a nakonec ji poskytují zadarmo, není to dobrý byznys. Není to žádný byznys.

Drkot - zprávy z IT na stříbrném podnose

Internet vznikl v Americe a veškerý byznys s ním spojený je anglofonní. Každý, kdo to myslí s internetem vážně, musí nějaké anglicky psané servery znát, kupříkladu Dealbook a TechCrunch. 

Pro ty, co nečtou anglicky úplně rychle (jako například já), je tu nový web www.drkot.cz. Jeho autor si dal za úkol shrnout zahraniční článek do krátkého odstavce, přidat vlastní názor a na originál odkázat. Je to vlastně takový rozšířený Twitter. Pro orientaci v tom, čím se chci zabývat v angličtině a v plné palbě, je to ideální. Bravo!

Drkot není pochopitelně první, kdo přebírá zahraniční zprávy. Záslužnou práci v tomto směru dělá například server Lupa. Ale občas to zaskřípe: články bývají přeloženy s několikadenním zpožděním a hlavně -- někdy s trochu odlišným vyzněním, což může být opravdový problém. Jeden příklad za všechny. V originále se píše o tom, že ziskový Alibaba chce vyplatit podíly, které v něm vlastní Yahoo. V překladu Lupy to vyznívá tak, že tato aktivita vzešla od Američanů samotných.

Takže Lupo polepši se, Drkote go on.   

Redesign Bleskove.cz - Kdo nezmění své myšlení, nezmění nic

Kolegové mě varovali, abych neprozrazoval proč jsme udělali Super zrovna takhle. Ivo Lukačovič šel kolem a povídá: "Klidně jim to popiš přesně, stejně nebudou schopní to napodobit". Slova prorokova, přátelé.  

Fakt, že Centrum opajclo redesignovaný Super.cz, aby modernizovalo svůj web Bleskove.cz, je evidentní. Nechci se příliš vyjadřovat ke vzhledu, to je věc osobního vkusu. Sice nové Bleskově vypadá, jako kdyby ho někdo vytáhl krávě z huby -- ale to je silně subjektivní pocit, určený mně. 

Co však Centrum nepochopilo je změna myšlení, kterou si jeho management musí projít, chce-li produkovat kvalitní weby. Pro redesign Bleskově nebyl žádný jiný důvod, než že slyšeli, že to někde funguje. Ale kdo nezmění své myšlení, nezmění nic. 

Bleskově je, stejně jako Super,  bulvární server. Člověk, který má rád bulvár, má rád bulvární informace. Je trochu jako malé dítě. Chce velké fotky a chce je hned. Chce pouťové titulky a určitou textovou brutalitu. Má rád dvojsmysly, patos a emoce. Ale nezbaští nám všechno. Je stejně tak citlivý na hloupý a prázdný obsah jako čtenář Respektu či TechCrunche (byť na jiném poli, hodnoceno jinými měřítky). V Centrum holdings mají představu, že bulvární čtenář je idiot.   

Bleskove

Pokusím se být trochu konkrétní. První věc je reklama. Čtenář si na ni zvykl a ví, že tam být musí. Nemusí ale otravovat. Integrovaná do stránky je mnohem slušnější než drze předhozená jako mrtvola, hned první zleva. Na Super v těch samých místech vidím pěknou ženskou nebo chlapa. Bleskove budí dojem strojového, databázového výpisu. Zejména proto, že nejsou přítomny různé typy zobrazení článků, kde forma spoluvytváří obsah a je zodpovědná za orientaci a celkový dojem. Tohle je tabulka z Excelu a ne šťavnatý web. Články a poutáky jsou na hony vzdáleny standardu sazby, kterou lidé znají z časopisů. Web je nečitelný. Lepší typografii by si Bleskově zasloužilo především proto, že jde o obsahovku. Fotky v lightboxu? Tímto způsobem se snaží stránka nahnat pageviews, ale to opravdu není zdravý základ návštěvnosti. Pokud tohle obchodníci nepochopí, jsou v koncích. Nedůslednost v opouštění rubrik svědčí o bezradnosti produktových manažerů, zda je to správná cesta. Ale tahle polovičatost je horší, než kdyby se v Centrum konceptu rubrik drželi dál.

Nakonec něco pozitivního. Při tvorbě nového Bleskově bylo použito dostatečné množství krému Make My Logo Bigger. A to je podstatné. 

 

Zemřel Jiří Gruša

Ach jo. V pátek zemřel můj osobní kandidát na prezidenta republiky, spisovatel a slušný a inteligentní politik Jiří Gruša. Představoval pro mě naději, že politika se dá dělat korektně a přesto bez floskulí a unavujícího populismu. Gruša je spisovatel, který bude jednou skutečně objeven. Jeho text Dotazník představuje podobný klíč k pochopení středoevropského prostoru a historie dvacátého století stejně jako například texty Grasse nebo Bölla. Svůj výrazný jazykový talent s nesmírnou představivostí přetavil v jeden nejtemnějších textů české literatury, alegorii Mimner. Básnická sbírka Cvičení, mučení je lepší než Zábranovy texty ze stejné doby. A to je co říct.

Chtěli jsme to Super

Super

Začnu úplně od konce. Když jsme redesign webu Super.cz spustili, veřejnost nás častovala kritikou, články a tweety, které by se daly shrnout do  věty „Vždyť takhle se přece žádné weby nedělají“. Musím jim dát za pravdu, nedělají. A je to škoda. Přinesly by provozovatelům větší návštěvnost a víc peněz. 

Je třeba si uvědomit, že redesign není výměna obrázků. Musí pro něj být příležitost a dobrý důvod. Pro nás to byla změna dodavatele obsahu. Předpokládali jsme, že to bude změna k lepšímu a umožnilo nám to, zaměřit se pouze na design. Píšu záměrně design a ne vzhled. Šlo nám o celý koncept. Došlo nám, že v současné formě už obsah uživatele nezajímá a my musíme jejich oči k webu přikovat nějak jinak. Začali jsme se ptát, co čtenáři chtějí nejvíc. Není to žádná věda – je to obsah. V případě bulváru chci vědět, co se stalo a chci vidět fotky. Celý Super je vlastně jedna jediná stránka. Kdo ji viděl, viděl už vlastně celý web. Inspirovali jsme se tištěným bulvárem a tzv.(!) sociálními sítěmi – stránkami, které mají velkou návštěvnost a sdružují spoustu zdánlivě nesouvisejícího obsahu.  Popíšu vám některé změny, které náš web prodělal a které se nám osvědčily.

Rubriky? Ne děkuji

Rubriky jsou v tomto případě k ničemu. Pokud mě nějaký článek zaujal, je mi fuk, v jaké rubrice se nachází. Charakter bulvárních informací  je takový. Zaměření rubrik se překrývá a splývá. Místo třídění obsahu dochází spíš k jeho tříštění.

Diskuse, ankety, interaktivita

Tyto umělé zdroje návštěvnosti jsou ve skutečnosti umělým dýcháním. Diskuse zajímá pár procent čtenářů, pár promile jich přispívá, ale obtěžuje všechny. To nemluvím o všude přítomném loginu, registračních formulářích a podobném balastu. Daň, kterou platím za znepřehlednění webu, je moc vysoká. Neztrácejte z hledáčku, že děláme obsahovou službu.

Fotky

Bulvár je na fotografiích postavený. Otázkou je, jak je uživateli zobrazovat. Na většině webů se za standard považuje javascriptová fotogalerie typu lightbox. Může mít mnoho podob, bývá vizuálně povedená, ale má jednu obrovskou nevýhodu, nemá jednotné ovládání. Napříč weby se mění pozice navigačních prvků a jejich chování.

Řekli jsme si, že nejlepší fotogalerie je žádná galerie. Vysypeme fotky pod sebe a čtenář si je prohlédne stejně přirozeně, jako si čte text.

Reklama, co vypadá jako reklama

Doba, kdy jsem se divil, že na webových stránkách je nějaká reklama, už dávno minula. Dnes s ní čtenář počítá. Akorát se potřebuje zorientovat. V této snaze mu musíme pomoct. Zkuste reklamu ukrýt, aby vypadala jako obsah nebo navigace. Uživatel se určitě zmýlí a klikne na ni. Ale nic ho nenaštve víc. Co myslíte, bude se rád vracet?

Charakteristické poutáky

Forma spoluvytváří obsah. Není důvod popisovat textem to, co můžu jednoduše vyjádřit (typo)graficky. Mrkněte se na příklad

Ušetřím vás čísel a grafů na závěr. Přístup do Netmonitoru máte všichni. Neprokecnu víc než oficiální PR články. Buďte si ale jisti, že jsme zastavili propad návštěvnosti a otočili jsme trend. Zisky Super.cz se zvyšují a stojí na pevnějších nohách než dřív.

Nesociální sítě

"Jsme na sociálních sítích" zní dneska odevšud. Tím se myslí především Facebook, v druhé (nebo spíš v padesáté řadě) Twitter, a pak už myslím není nic. Jsem toho názoru, že ono „sociální“ tedy „týkající se společnosti" je dost zavádějící. Sociální sítě v původním slova smyslu vůbec neexistují; respektive nejsou sociální. Proč? Zajímá mě motivace: proč uživatelé určité weby navštěvují a co je tam táhne. Facebook a Twitter nahrazují zpravodajství, chodím tam primárně za obsahem a nikoliv za dalšími lidmi. Jako uživatel Facebooku každý den několikrát zkontroluji, zda tam není něco nového a ne, zda tam není někdo nový. Spojení s lidmi, které znám, mi pomáhá obsah filtrovat, ne naopak. Tzv. sociální síť je v podstatě především rubrika zpravodajského webu. Kategorie filtrovaná mojí společenskou stopou. Jako taková je především konkurencí pro jiné obsahové služby.

Pozornost lidského oka neošálíme

Falešný obsah jako jsou ilustrační obrázky článků, nesmyslné titulky a zaměnitelné, nic neříkající claimy vám uživatele na web a zákazníky do obchodu nepřivedou. Dávejte dobrý pozor. Na obrázku je úspěšná tištěná reklama na Rolls-Royce z roku 1959. Je postavená na obrázku produktu a věcném textu, který má hlavu a patu. Je to inzerát, zhuštěné informace. To, že je cena v textu a úplně na konci, nevadí. Našel ji každý. Heat mapa ukazuje uživatelovu pozornost, o kterou nám jde. Všimněte si, kolik si jí pro sebe získal titulek.

Shrňme si to. Velký obrázek jako první mě zaujal a vím, o co jde. Rozhodl o tom, že se letákem budu zabývat dál. Titulek mě přesvědčil, abych se pustil do textu, který se na první pohled zdál dlouhý. Taky jsem dostal informaci o ceně.

Teď už jenom najít tlačítko [Přidat do košíku].